Podle odhadu veterinářů v českých domácnostech žijí zhruba 2 miliony psů a další více než milion koček. Je to jen dosti pochybný odhad, žádné solidní úřední statistiky neexistují, nemalá část občanů svoje zvířata neevidují, neplatí povinné poplatky nebo přiznají jednoho psa a mají třeba i tři či více, o kočkách ani nemluvě. Ty totiž často žijí polodivoce, zejména na venkově.
O tom, jak se koronavirová nákaza šíří mezi těmito zvířecími miláčky se vedou spory či spíše panuje lhostejnost. Jen zřídka se objeví informace, že opice ale i kočkovité šelmy v pražské zoologigické zahradě se již koronavirem nakazily, pravděpodobně od ošetřovatelů. Není ovšem jasné, zda se někteří ošetřovatelé zvířat nenakazili právě od zvířat.
"Covid-19 pochází ze zvířat, takže není překvapivé, že se objevuje i u nich samotných,“ tvrdí veterinář David Modrý z Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.(Pramen)V citovaném rozhovoru pro Český rozhlas také konstatuje, že "Není překvapivé, že v rodinách, kde žijí pacienti s covidem-19 a kde se vyskytuje plno virových částic, může být pozitivní i stěr z nosní sliznice psa. Nic vám to ale neřekne o tom, jestli je pes také infikován,“. Je to jen zjištění a názor zvěrolékaře a jeho nijak zřejmě nezajímá, zda se může koronavirus šířit od nakaženého zvířete na člověka.
Je to tedy jen nepodložená hypotéza, že značné množství psů a koček v domácnostech našich občanů - zejména těch starších ročníků - může být vážnou příčinou toho, že jsme na špici nejvíce nakažených národů na světě.
Z údajů ČSÚ (2017) vyplývá, že v roce 2015 mělo psa 28 % a kočku 19 % domácností. Za péči o domácí zvířata vynaložíme zhruba dvě miliardy korun ročně. Do těchto výdajů jsou zahrnuty všechny služby, tedy veterinární péče, ale např. i psí kosmetické salóny nebo psí hotely. „Když připočteme i samotné náklady na pořízení zvířete, krmivo a jiné potřeby pro chov, dostaneme se k částce vyšší než 12 miliard korun ročně,“ uvádí Tomáš Harák z oddělení statistiky služeb ČSÚ (Pramen). Domácnosti utrácejí za domácí zvířata čím dál více. Mezi lety 2009 a 2015 se zvýšily jejich výdaje na veterinární a ostatní služby o 26 %. Nejvyšší objem peněz vydávají na zvířecí miláčky domácnosti bez dětí, kam patří například senioři.
A tak někteří fantastové mezi námi si mohou představovat, jak si na vycházkách a při venčení psů předávají vzájemným očucháváním naši domácí mazlíčci mezi sebou tuto nákazu, aby jí donesli ke svým milujícím majitelům, k některým přímo do postele.
Třeba je to pitomost, možná se koronavirus šíří po naší vlasti prostřednictvím potkanů, kterých je mezi námi mnohem víc, než psů a koček:
I přes opakované pokládání nástrah se počet potkanů v metropoli podle odhadů pohybuje dlouhodobě kolem pěti milionů. Na každého Pražana tak připadají čtyři až pět těchto hlodavců.(Pramen). Byli to přece právě potkani, kteří šířili ve středověku po Evropě černý mor.
Možná, že by se mělo najít nějaké naše české vědecké pracoviště, které by se pokusilo nalézt odpověď na otázku: když se koronavirus přenesl na člověka ze zvířat, nemůže k tomuto přenosu a šíření docházet i dnes? A pokud ano, nemělo by se s tím něco dělat?
