Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ano, pane premiére. Je to bramboračka.

17. 06. 2013 9:15:00
Současná politická kalamajka je především docela výstižnou obžalobou tzv. demokratického státního zřízení západního stylu, které je od samého počátku v permanentní krizi.

Na úvod si v klidu přečtěte úplný stenozáznam projevu premiéra Nečase v českém parlamentu, který pronesl 14.června 2013 den poté, co byla zatčena vrchní ředitelka premiérova kabinetu Janu Nagyová, exposlanec ODS Petr Tluchoř a Ivan Fuksa, bývalý šéf vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, jeho nástupce ve funkci Milan Kovanda, člen rozvědky Jan Pohůnek a exnáměstek ministra zemědělství Roman Boček. Je to docela krátký ale pozoruhodný projev zejména v pasáži bránící stranickou politiku "trafik" pro vysloužilé neschopné politiky či zasloužilé ochotné ke všemu. Projev byl přednesen v okamžiku, kdy se nejen v parlamentu očekávalo, že to bude rychlá demise premiéra. Opozice byla zklamána a rozhořčena. Zvýraznění jistých částí projevu je moje práce:

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, samozřejmě že nemůžu postupovat jinak na úvod dnešního jednání Poslanecké sněmovny než požádat o udělení slova, vystoupit před Poslaneckou sněmovnou a vyjádřit se k některým záležitostem, které jsou mediálně jaksi prezentovány počínaje středou, čtvrtkem a samozřejmě i dnešním dnem a zřejmě budou pokračovat.

Chci zdůraznit několik věcí. V tuto chvíli je mediálně spleteno do sebe několik paralelně se vyvíjejících, někdy však nesouvisejících příběhů, které jsou smeteny do jedné mediálně politické bramboračky, nebo jednoho mediálně politického guláše. Na jedné straně jsou tady kroky orgánů činných v trestním řízení, které se týkají záležitostí, které, když to řeknu velmi zjednodušeně, jsou mediálně spojeny se jmény, jako je pan Janoušek nebo pan Rittig. Další paralelně se vyvíjející příběh je příběh, který se týká Vojenského zpravodajství. Třetím příběhem, který je do této bramboračky zamíchán jako jakási ingredience, je otázka tří bývalých poslanců Občanské demokratické strany, to znamená pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy. Ze všech těchto tří ingrediencí, které spolu vzájemně nesouvisí, nemají spolu nic společného, je vytvářen mediální koktejl samozřejmě velmi brizantního ražení a velmi brizantního obsahu.

Já chci v prvé řadě zdůraznit, že jsem nikdy ani na okamžik nezpochybnil právo orgánů činných v trestním řízení postupovat nezávisle a bez toho, aby byla snad nějaká omezení a nemohly vystupovat autonomně. Chci jednoznačně zdůraznit, že za tímto principem jsem vždy stál, stojím a stát budu nejenom jako předseda vlády, nejenom jako politik, ale i jako občan této země. Tam, kde je podezření ze spáchání trestného činu, toto podezření má být vyšetřeno, má být postupováno orgány činnými v trestním řízení bez ohledu na to, o koho se jedná, a v případě, že se policie nebo státní zastupitelství domnívají, že je to na obvinění, tak nakonec to má posoudit nezávislý soud.

Dovolte mi tedy, abych z těchto tří ingrediencí, ze kterých byl namíchán tento mediálně politický koktejl, který zaplňuje český veřejný prostor, nějak hlouběji nevystupoval k té první ingredienci, která se týká, když to řeknu zjednodušeně - je personifikována do dvou jmen, pánů Rittiga a Janouška, protože to jsou věci, o kterých, musím říci, vím minimálně, a je to naprosto v pořádku.

To, co se bezprostředně týká mě jako předsedy vlády, ale i mě jako politické osoby a veřejného činitele, jsou samozřejmě dvě další záležitosti, a to je otázka Vojenského zpravodajství a otázka bývalých poslanců za Občanskou demokratickou stranu, pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy.

Dovolte mi, abych se tedy nyní vyjádřil k otázce, která se týká Vojenského zpravodajství, na základě které byli zadrženi dva pracovníci Úřadu vlády, ředitel Vojenského zpravodajství a také bývalý ředitel Vojenského zpravodajství, a dovolte, abych to začal trošku zeširoka, abych tomu dal kontext.

Jak jistě víte, když jsem se stal na konci června roku 2010 předsedou vlády, odmítl jsem ochranku, odmítl jsem policejní ochranu pro sebe i pro své rodinné příslušníky. Chci zdůraznit, že u mých předchůdců bylo naprostým standardem, že policie pracovala ve dvou směnách nejenom na předsedovi vlády, ale že policejní ochrana minimálně u tří mých předchůdců byla přidělena i manželce premiéra. Já jsem všechno toto odmítl. Je prokazatelné, že s výjimkou několika výjimečných okolností, kde se dají spočítat i dny, kdy jsem policejní ochranu na území České republiky měl, se tyto případy dají spočítat na prstech jedné ruky.

Samozřejmě že ale na druhé straně v diskusi s bezpečnostními odborníky jsme vyhodnocovali bezpečnostní situaci, která se týkala mě, mého okolí jak soukromého, tak pracovního, a na základě těchto poznatků se několikrát stalo, že bylo identifikováno nebezpečí, bezpečnostní hrozba. Nikdo nedokáže vždycky jenom tak posoudit na základě indicií, které byly k dispozici, zda se jednalo, když to řeknu zjednodušeně, o fotografy nebo novináře z bulvárního tisku, o cizí zpravodajskou službu, o organizovaný zločin nebo prostě o nějaký jiný důvod, když to řeknu zjednodušeně, šmírování nebo pokus o kontakt, vytěžení informací, nebo zda dokonce někde nemá dojít i k tomu, že by majetek a činnost z okolí premiéra mohly být použity pro soukromé účely. Proto jsem se několikrát se svými obavami, kdy byly konkrétní indicie, nikoliv nějaké plky, s prominutím, nebo nějaké fámy, ale byly skutečně některé závažné indicie, tak byly případy, kdy jsem to probíral se svými spolupracovníky, ale také s představiteli bezpečnostní komunity, abychom tato rizika případně identifikovali a nějakým způsobem řešili. A znovu opakuji, týkalo se to mě i mého okolí.

Mohlo dojít k tomu, že kombinací nedorozumění a služební horlivosti bylo někde postupováno tak, jak postupováno být nemělo. To já připouštím. Ale na druhou stranu chci říci naprosto jednoznačně, že zatčení dvou generálů vojenské zpravodajské služby, lidí, kteří sloužili celoživotně této zemi, z nichž každý má za sebou tři mise v Hindúkuši, v boji s Talibánem, a to ne v nějaké štábní posádce, ale přímo v poli, tímto teatrálním způsobem je fatální poškození České republiky. Je to fatální poškození, protože řeknu velmi otevřeně, bez mezinárodní zpravodajské komunity v rámci Severoatlantické aliance se dříve nebo později zapomene na to, která vláda kdy a jak vládla. Ale to, že se teatrálním způsobem takto zlikvidovaly špičky jedné klíčové zpravodajské služby, která unikátně působí v teritoriu, například v některých teritoriích, kde nikdo jiný nepůsobí, tak prostě poškozuje Českou republiku. A já musím říci, že i kdyby bylo pravdivé to, co si teď čtu v médiích, tak mělo být prostě postupováno jinak. Mělo být postupováno s ohledem na zájmy České republiky, a nikoliv na zájmy toho nebo onoho představitele.Vem čert, dámy a pánové, můj politický osud! Ale to, co se stalo ve vazbě na tuto konkrétní zpravodajskou službu, poškodilo tuto zemi, tak jak, když použiji teď velmi čerstvého žargonu, bylo zrealizováno, to je teď velmi módní sousloví, ze strany orgánů činných v trestním řízení. To prostě poškodilo tuto zemi.

Já tím vůbec ale nechci zpochybňovat princip, že když některý vysoký představitel státní správy nebo nějaké státní instituce je obviněn z trestného činu, samozřejmě na své pozici nesmí zůstat. To prostě je princip, který je nezpochybnitelný.

Dovolte mi nyní, abych se ještě vyjádřil k další záležitosti, kterou jsem avizoval, a to byla otázka bývalých poslanců Občanské demokratické strany, pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy.

Dámy a pánové, to je samozřejmě otázka velmi závažná. Tři naši kolegové veřejně tady před celou Sněmovnou, možná si na to vzpomenete, na podzim loňského roku rezignovali ze svých funkcí, uplatnili své ústavní právo, odešli ze své funkce, což mimochodem není ojedinělý akt. Tam, kde politicky nesouhlasím s postupem instituce nebo politické strany a podobně, právo na rezignaci z funkce, pokud nesouhlasím s postupem nebo s většinovým názorem, je naprosto legitimní standardní akt, koná se mnohokrát. Tento akt byl naplněn. A nyní je tento politický krok v podstatě kriminalizován. To, že dochází k tomu, že lidé, kteří se zachovali vůči své politické straně loajálně, to znamená odmítli způsobit svým hlasováním pád vlády, a to že s nimi ta politická strana dál počítá a nějakým způsobem se k nim zachová, není myslím věc, která je neobvyklá. To, co bych nazval politickou dohodou, v tom pejorativnějším smyslu politickým dealem, to znamená já podpořím tebe, ty podpoříš mě, je přece standardní součástí politiky.

Dámy a pánové z komunistické strany, neudělali jste to sami vnitrostranicky nebo mezistranicky mnohokrát? Dámy a pánové z České strany sociálně demokratické, neudělali jste to vnitrostranicky nebo mezistranicky mnohokrát? Dámy a pánové z Věcí veřejných, neudělali jste to mezistranicky nebo vnitrostranicky mnohokrát? Dámy a pánové ze strany LIDEM, neudělali jste to mezistranicky nebo vnitrostranicky mnohokrát? Drazí kolegové z ODS a z TOP 09. To je přece standardní součástí politiky.

Mám být stíhán za to, já, že jsem proto, abych se stal premiérem, nabídl funkci ministra zahraničí panu Karlu Schwarzenberkovi a pozici místopředsedkyně vlády paní Karolíně Peake? Má být někdo stíhán za to, že je politická dohoda, že za to, že je někdo zvolen třeba předsedou Sněmovny, někdo jiný je zvolen místopředsedou Sněmovny? Kolikrát jsme i uvnitř svých vlastních politických stran dělali tyto vyvažující politické dealy.

Čili je-li kriminalizován tento politický postup, dámy a pánové, tak se obávám, že jsme nakročili ke konci stranické politiky v této zemi. Něco jiného by samozřejmě bylo, pokud by to bylo spojeno s nějakými finančními částkami. To již není součást politických standardních postupů. Takže dělat kriminální krok z politického postupu, nevím, jestli je správné, nevím, jestli k tomu máme mlčet, nevím, jestli to má být pouze použito k politickému útoku, dejme tomu radovat se, že se to teď zrovna týká jedné konkrétní politické strany, a zapomínat na to, že standardní politická dohoda, která byla nějakým způsobem udělána, to znamená, někdo odstoupí, protože chce být loajální vůči své politické straně, nechce z ní být vyloučen, a umožní nástup tří lidí, kteří hlasují v souladu s většinovým názorem té politické strany, má být tento krok nějakým způsobem perzekvován jenom proto, že ta strana ocení loajalitu těchto lidí a nějak se k nim zachová? Já jsem přesvědčený, že standardní politická dohoda, chcete-li v tom pejorativnějším slovu deal, je záležitost, která by kriminalizována být neměla. A znovu opakuji, něco jiného by bylo, kdyby to bylo spojeno s některými jinými praktikami. To vůbec nechci zpochybňovat.

Takže bych chtěl velmi požádat Poslaneckou sněmovnu, dámy a pánové, abychom dokázali separovat z toho mediálně politického guláše, který nám tady vznikl, tři jednotlivé ingredience, které byly spojeny dohromady, přestože spolu nesouvisí jinak než záměrně ve stejný čas spuštěnou - a znovu použiji ten termín - realizací.

Považoval jsem za svoji povinnost toto říci Poslanecké sněmovně, považoval jsem za svoji povinnost takto informovat poslance a poslankyně Poslanecké sněmovny a považuji samozřejmě za obvyklé, že řada z vás se mnou nebude souhlasit, že řada z vás se mnou bude souhlasit částečně, někteří možná souhlasit budou většinově. Nicméně toto je můj názor, toto je mé přesvědčení, toto je názor, za kterým si stojím. Toto je názor, ze kterého nemám důvod uhnout, a to je také názor, který mě vede k tomu, ževýzvy, ke kterým jsem byl vyzýván a kterými teď budu průběžně oblažován ze strany opozice, k odstoupení z funkce, tyto výzvy nevyslyším. Děkuji. (Nesouhlasné výkřiky, pískot v části sálu. Silný potlesk poslanců ODS .)(Pramen).

Tolik náš milý premiér. Z celé bramboračky uvařené státním zastupitelstvím a policií je podle mého názoru nejdůležitější ojedinělý pokus kriminalizovat udílení trafik politikům a kamarádům. Premiér to klasifikoval jako počátek konce stranické politiky, tedy demokratického systému, ve kterém ve "svobodných" volbách voliči volí mezi politickými stranami tu nebo onu stranu, která má příští čtyři roky získat moc a vládnout této zemi.

Musíme si ale uvědomit, že o tom, kdo bude premiérem, kdo se stane ministrem a jeho náměstky, kdo získá lukrativní "pracovní" místo ve státním úřadu či firmě se státní účastí voliči nerozhodují a jsou po volbách naivně pohoršeni tím, kdo vlastně zemi vládne a kdo rozhoduje o všem, co se jich bytostně týká. Z tétonepřímé demokracie se chce většině národa zvracet a nemusí to být ani tím, která partaj zemi právě teď ovládla. Problém je v té nepřímosti volby, naprosté neodpovědnosti poslanců voličům a přímým důsledkem je i neochota jít volit u značné části občanů obdařených volebním právem.

Příliš nepomáhá ani metoda preferování kandidátů na poslance (kroužkování), protože ti zvolení pak často vystupují svévolně z poslaneckého klubu strany za kterou byli zvoleni nebo dokonce zakládají novou stranu (!) či přestupují do strany jiné. Proto voliči této země s jistým nadšením a optimizmem přivítali přímou volbu prezidenta, leč bohužel netušili, jaké vysloužilé herky se bitky o pražský Hrad zůčastní a jaká politická mrtvola se nakonec na hrad dostane.

Tato podivná úprava ústavy měla přesvědčit občany, že jsou to oni, kteří si budou vybírat své představitele. Pozdě ale přece většina občanů pochopila, že se jedná jen o podraz. Je to ovšem systém vládnutí, který je považován civilizovanější částí lidstva či spíše jeho vládci za veskrze demokratický a je vehementně prosazován i za pomoci zbraní v zemích, které jej zatím nepraktikují ať už z neznalosti, odporu a nebo proto, že jim vyhovuje systém vlády kmenových náčelníků. Jak praví odborníci, nic lepšího jsme od dob francouzské revoluce nevymysleli. Doufání některých občanů této země, že by se vše mohlo zlepšit posílením prezidentské moci či dokonce zavedením amerického modelu je marné. Tudy cesta nevede. Spíše by nám prospěl systém švýcarský, do kterého se ale vládnoucím politickým mafiím z pochopitelných důvodů nechce.

Když se nad neblahou skutečností zamyslíte s odstupem, nemáme dnes o nic lepší systém než za dob komunistické totality. Sice byla vládnoucí stranou KSČ, ale i v té bujely různé rozpory, komunističtí mafiáni rozkrádali státní majetek a hlavně si rozdávali funkce a výhodné fleky podobně jako to dělají politici dnes. A v Národní frontě byli i tehdejší a dnešní nesmrtelní lidovci. Pro zasmání: zakladatel TOP09 bratr Kalousek se v roce 1984 stal členem Československé strany lidové v Praze 10. ČSL byla do roku 1990 spolu s KSČ součástí Národní fronty a on byl ve stejném roce zaměstnán jako poradce, později vedoucí odborného útvaru místopředsedy vlády! To, že dnes máme více politických stran je jen zástěrka. Tyto strany nemají žádnou masovou základnu a kromě komunistů žádná z nich nijak neusiluje o zvýšení počtu svých členů. Byla by totiž příliš velká tlačenka u stranického okénka, kde se rozdávají funkce a fleky.

Uvidíme, zda Nečasova obhajoba stranického klientelismu obstojí v boji se zákonem a zda jeho případná prohra bude alespoň důvodem pro uvedení zákona č.218/2002 Sb. o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech k životu. To by snad mohlo trochu snížit vliv politických stran na obsazování míst ve státní správě.

Na závěr si dovoluji navrhnout poněkud revoluční řešení: profesionální "občanští" aktivisté a odpůrci všech možných vlád by se mohli konečně dohodnout a společně vyzvat občany, aby se k volbám vůbec nedostavili a vlastními těly zabránili voličům KSČM a ČSSD ve vstupu do voličských místností. To by mohl být docela pěkný mazec, protože roli státní policie si v tomto okamžiku nedovedu představit. Kdyby se to i přes odpor policie podařilo, mohli bychom s napětím zírat na naše politiky, co by si počali s faktem, že se dostavilo a odvolilo řekněme něco kolem pěti procent oprávněných voličů!!! Možná by pak zavedli voličskou povinnost jako to mají v řadě západních států - v Belgii, Francii, Lucembursku či Austrálii. Výsledky voleb by byly poté o značný kus blíže ke pravdě o tom, jakou politickou reprezentaci si vlastně občané tohoto státu přejí.

Aktualizace 17.6.2013 06:00: Včera po jednání grémia ODS na Úřadu vlády Petr Nečas oznámil, že dnes podá demisi z funkce premiéra i předsedy strany. Tím skončí i stávající vláda. Vrchní ředitelka úřadu vlády Jana Nagyová podle policie nezákonně "zaměstnávala" vojenskou tajnou službu sledováním soukromých osob včetně Nečasovy manželky a Nečas nemohl dále svoji pozici udržet. Co bude dál se neví. Dosti nepravděpodobnou variantou je nominace nového premiéra z řad ODS a vznik staronové koaliční vlády, prezident může jmenovat úřednickou vládu nebo budou vyhlášeny nové volby. Otázka, zda je politický klientelismus legální nebo právně trestný zůstává v rukou policie a případného soudu. Rozhodnutí o tom může zásadním způsobem ovlivnit budoucí českou politiku.

Autor: Jan Bílek | pondělí 17.6.2013 9:15 | karma článku: 8.88 | přečteno: 439x

Další články blogera

Jan Bílek

Měkká síla už nestačí.

V dnešním světě nestačí k zajištění bezpečnosti měkká síla, Evropská unie proto potřebuje účinnou obrannou politiku, řekl v pátek 2.6.2017 na bezpečnostní konferenci v Praze předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

11.6.2017 v 11:40 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 523 | Diskuse

Jan Bílek

Máte v počítači Windows XP?

Pak nejspíše máte malér. Váš počítač totiž není chráněn proti proniknutí tzv. ransomware virům. Měli byste se tedy začít starat.

16.5.2017 v 9:05 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 887 | Diskuse

Jan Bílek

Jak se nejlépe zaopatřit na důchod?

Naši politici, zákonodárci a reformátoři všeho druhu se potýkají s železnou koulí na noze státního rozpočtu zvanou důchodci znovu a znovu a stále neúspěšně.

30.1.2017 v 9:00 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 411 | Diskuse

Jan Bílek

Legionella pneumophila - smrt ve vašem vodovodu.

Čas od času se vynoří případy, zejména když někdo zemře nebo onemocní vážným zápalem plic a některého lékaře napadne provést test na bakterii Legionella Pneumophila.

8.11.2016 v 9:05 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 644 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Komisařka Jourová odolala útoku ČT, premiér Fico zařídil konec potravinového apartheidu

Ve středu večer jsem měl velký strach o naši paní komisařku z Bruselu, křehkou Věru Jourovou. Dostala se pod děsivou palbu moderátora ČT Borka - všem kulkám však odolala.

28.7.2017 v 12:07 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 191 | Diskuse

Pavel Ďuran

ANO demokracii neohrožuje

Šokem bylo pro mne dnešní ráno, když jsem na stránkách Novinek.cz našel rozhovor s profesorem Zdeňkem Jičínským: „Nevidím, že by ANO ohrožovalo demokracii!“

28.7.2017 v 11:12 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 375 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

"Merklová horší než Hitler"

tak to zní titulní stránka Erdoganovi hodně a hodně blízkého tureckého deníku Yeni Vakit ze dne 25.7.2017 s fotografií paní kancléřky Angely Merklové, které na prsa Photoshopem nalepili Hackenkreuz.

28.7.2017 v 9:08 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 680 | Diskuse

Karel Januška

Dalíkovo odsouzení

Pan Dalík byl odsouzen k odnětí svobody. Odnětí svobody nařídil soud výrokem: „Občan Dalík se dopustil trestného činu. Proto bude zbaven osobní svobody v délce čtyř let.“

28.7.2017 v 3:59 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 981 | Diskuse

Zdenek Horner

Povolit popírání faktů bez omezení?

Nepřestanu asi nikdy litovat, že jsme po listopadu 89 nedokázali zakázat komunistickou stranu. Zato jsou u nás zakázána a stíhána extrémně pravicová hnutí. I když někdy lze nesnadno odlišit, ke které straně spektra hnutí patří.

28.7.2017 v 2:50 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 710 | Diskuse
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2302
Nezávislý, neziskový, nestátní a neveřejnoprávní postarší publicista, který se nehodlá vrátit do hrobu.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.